NĚKOLIK SLOV ÚVODEM
Devadesátileté výročí založení fotbalového klubu SK Řícmanice je dobrým důvodem ke krátkému zastavení „v čase“ a také k zamyšlení nad proměnami, kterými náš klub ve své historii prošel. S výjimkou posledního roku druhé světové války a prvních poválečných let, kdy byl náš klub takzvaně „dán do klidu“ a také ročníku 1967-1968, se hrají v Řícmanicích pravidelně mistrovské soutěže.
Každá zájmová činnost, zvlášť v takto malé obci asi s 800 obyvateli, je závislá na nadšených a obětavých lidech, kteří jí věnují značnou část svého volného času. Právě tito lidé vytvořili historii 90-ti let organizované kopané v Řícmanicích a právě těmto lidem patří dík za to, že dnešní fotbalová generace má na co navazovat.
Pojďme se tedy nechat vtáhnout do příběhů řícmanského fotbalu, seznámit se s jeho zakladateli i pokračovateli, s hráči i funkcionáři, kteří svými činy „psali“ historii SK Řícmanice od založení v roce 1932 až do současnosti.
První doklad o začátcích kopané v Řícmanicích. Snímek je asi z roku 1928 a jsou na něm – zleva: Kratěna A., Prokop V., Špaček J., Taranza O., Čák R. a Slaný J.
ZALOŽENÍ SPORTOVNÍHO KLUBU V ŘÍCMANICÍCH
Řícmanice, malá obec asi 15 km severně od Brna vždy inklinovala ke změnám a společenským choutkám moravské metropole. Převážná část obyvatel pracovala v brněnských fabrikách, část mládeže v Brně studovala nebo se učila řemeslu. V obci byla silná a organizačně vyspělá venkovská jednota Sokola, a tak kromě pravidelného cvičení se mezi mládeží začal již před rokem 1930 stále častěji objevovat nějaký míč pro kopanou. Začala se stále více vžívat nová míčová hra f o t b a l , i když bez pořádnějších znalostí pravidel a na různých neregulérních pláccích.
Nejčastěji bylo této hře zasvěcováno tzv. „staré sokolské cvičiště“. Už tam se při naprosto nevyhovujících rozměrech uskutečnila první neoficiální utkání s Bílovicemi, která se proměnila v dlouholetou tradici a rivalitu.
Foto starého sokolského cvičiště, kde se uskutečnil 1. neoficiální zápas Řícmanice – Bílovice
Fotbal se hrál po senoseči na dolních a horních loukách, i proti výslovnému zákazu majitelů. S prvním jarním sluníčkem se proháněla mičuda také na lesních loučkách kolem cesty zvané Brňanka. Zájem o fotbal rostl a tak se na spodních loukách u Bílovic začalo postupně rýsovat budoucí hřiště. SK Řícmanice začal z iniciativy několika jednotlivců vyvíjet činnost a podařilo se vybudovat první hřiště, když louky byly od několika majitelů propachtovány (propachtovat = za úplatu přenechat k dočasnému užívání).
Foto z prvního oficiálního zápasu 3.7.1932 na novém hřišti na dolních loukách
Dne 3. Července 1932 byl na novém hřišti v Řícmanicích sehrán první oficiální zápas mezi SK Řícmanice a SK Bystrc za řízení svazového sudího Ječmínka. Zápas skončil vítězstvím zkušenějších hostí 2:4.
Již 9. července se konala v hostinci paní Křížové ustavující valná hromada. V první protokolní knize založené 10. července 1932 uvádí první zapisovatel Antonín Kratěna obšírné motto, ze kterého vyjímáme dvě závěrečná hesla:
„Ohromné vypětí sil, nesmírnou zásobu nadšení k věci má míti klub, sdružující duše v nerozborný, bratrský a sobě oddaný celek. Věřme jen sobě, své práci a píli, věřme jen svatému nadšení v nás!“
Ustavující valná hromada se konala za účasti 42 členů nového klubu. Schůzi zahájil a řídil tehdy 21-letý student Karel Švehla. Volby se konaly aklamací na návrh přípravného výboru a byly hned napoprvé bojovné. Jednomyslnou volbou se stal prvním předsedou nového klubu SK Řícmanice místní trafikant Alois Staněk.
Dále byli zvoleni: místopředsedou Karel Švehla, jednatelem Karel Dědek, sekretářem Jaroslav Petlach, zapisovatelem Antonín Kratěna, hospodářem Richard Kalod, správcem hřiště Josef Havlíček, pokladníkem Bedřich Petlach a členy výboru Polda Čák, Antonín Rybář, Alois Kalod a Rudolf
Čák.
Byli zvoleni i náhradníci výboru Karel Dohnal, František Hloušek, František Slaný, Julius Lůdl, František Hulánek, Břetislav Blaža a revizoři účtů Jan Hloušek a Ladislav Muselík. Na této valné hromadě byl přítomen také první trenér klubu Ing. Obruča z Brna.
VÝVOJ SPOLKOVÉ ČINNOSTI OD ZALOŽENÍ V ROCE 1932 AŽ DO ROKU 1944
Stanovy nově založeného klubu byly ověřeny tehdejším Zemským úřadem v Brně a zvolený výbor se dal do pilné práce. Se soukromými vlastníky pozemků, na nichž bylo vybudováno nové hřiště, musely být uzavřeny nájemní smlouvy. Nový klub tak začíná s odvážným dluhem a s minimální hotovostí, ale s velkým zápalem funkcionářů i hráčů.
Řízení Sportovního klubu za ztížených podmínek ve vleklé celostátní hospodářské krizi a bez jakékoliv podpory zvenčí nebylo pro nově sestavený, nezkušený tým snadné. Funkcionáři, kteří to mysleli s klubem upřímně, se nesměli nechat odradit dílčími nezdary a neúspěchy, ani některými osobními rozpory, bez kterých se spolkový život na vesnici neobejde.
Hlavní zdroje příjmů klubu byly zejména ze vstupného na zápasech a dále pak ze zisku z různých zábavních a kulturních podniků, které klub několikrát do roka pořádal, aby mohl být hospodářsky soběstačný. Avšak ne všechny akce skončily s očekávaným ziskem, proto musely být opakovány, aby alespoň někdy byly finančním přínosem klubu.
Výběr vlastních členských příspěvků byl od začátku spojen s obtížemi, poněvadž klub vznikl v době hospodářské krize a nezaměstnanosti. Příjmy z příspěvků byly tedy minimální. Avšak v záznamech z té doby se objevují různé menší dary jednotlivců, kteří byli finančně lépe situováni a sympatizovali s klubem.
Hlavními výdaji byly zejména nájemné za pozemky, nákup a doplňování rekvizit, náhrady cestovného, náhrady rozhodčím, příspěvky na župu a pojištění hráčů, které bylo povinné. Jako průběžné položky se často vyskytovaly částky za přestupky, a to jak ve vydáních, tak i v příjmech.
Přestupkové řízení bylo na tehdejší dobu velmi pružné a bylo většinou řešeno únosnými částkami odstupného. Ve starých záznamech se téměř nevyskytují nějaké výraznější výhody pro hráče, vyjma cestovného pro přespolní. Hrávalo se skutečně pro sport a zábavu, přičemž funkcionáři i hráči přinášeli svému klubu hodně volného času, dobrovolné práce, i finančních hodnot.
Nechyběly ovšem ani různé osobní rozpory, pro které se z klubu vystupovalo, aby se po urovnání rozpálených myslí znovu do klubu vstupovalo. Existovaly také klubové tresty pro hráče i funkcionáře a pro nekázeň a neplnění členských povinností docházelo ojediněle i k vylučování z klubu.
Zajímavé byly i vztahy klubu k místním živnostníkům, kteří občas maličkostí přispěli vysloveně proletářskému spolku, jakým náš klub bezesporu byl. Zejména místní hostinští, kteří se v Řícmanicích často střídali, se předstihovali ve snaze spolupracovat se Sportovním klubem, jemuž pomáhali a z jehož pravidelné činnosti si také vylepšovali svoje zisky. Ve výboru klubu muselo být několikrát bojovně hlasováno, komu má být pronajat bufet na hřišti nebo kde má být pořádán některý zábavní podnik.
Organizačně spadal SK Řícmanice do Bradovy západomoravské župy fotbalové se sídlem v Brně. Župa řídila soutěže, trestala hráče i kluby, vysílala rozhodčí, řídila vzdělavatelskou práci a vydávala pravidelně týdně časopis REKORD. V tomto časopise byly publikovány všechny úřední zprávy, ale také různé další informace a nabídky z ostatních klubů. Bylo to na tehdejší dobu velmi účelné řízení, které si však kluby musely formou příspěvků, různých poplatků a pokut samy financovat.
Pokud se týká funkcionářů, jeho hlavní jádro je vyjmenováno ve složení prvního výboru. Většina z nich stála nejen u kolébky klubu, ale pracovala v různých funkcích v celém předválečném období.
Nesporné zásluhy o založení SK Řícmanice a o jeho počáteční sportovní i společenský rozvoj měli starší funkcionáři, ze kterých uvádíme alespoň Aloise Staňka, Jana Hlouška, Karla Dědka, Richarda Kaloda, Bedřicha Petlacha st., Poldu Čáka st., Josefa Havlíčka, Antonína Kříčku, Františka Slaného, bratry Václava a Rudolfa Hlouškovy, Františka Hulánka, Aloise Žádného a další, kteří pracovali třeba jen kratší dobu, ale trvale svůj klub podporovali.
Hlavní tíhu spolkové činnosti však nesl kádr funkcionářů o něco mladších, kteří nastupovali do svých funkcí v mladém věku a bez zkušeností, někteří dokonce ještě před nástupem na vojenskou základní službu. V této skupině zasloužilých funkcionářů musíme jmenovat zejména Václava Prokopa st., Jaroslava Petlacha, Antonína Kratěnu, Aloise Slaného, Karla Švehlu, Jana Kouřílka, Rudolfa Čáka, Antonína Rybáře, Františka Špačka, Jaroslava Špačka, Bohuše Jandu, Miroslava Buše, Břetislava Blažu, Kamila Nosse, Boříka Ševčíka, Mirka Hlouška a další.
Postupně nastupovala do funkcí také mladší generace: Domin Švehla, František Ševčík, Bohuš Hlaváček, Miroslav Hloušek ml., Rudolf Pokorný, František Kalvoda, Bohumil Kalod, Miloš Tesař, Drahoš Švehla a další. Není to jistě vyčerpávající seznam všech, kteří se o rozvoj klubu zasloužili, ale rozhodně jsou to hlavní aktéři předválečného období.
Pro zajímavost uvádíme jména předsedů klubu tak, jak byli na valných hromadách postupně zvoleni:
- valná hromada 1932 Alois Staněk
- valná hromada 1933 Jan Hloušek
- valná hromada 1934 Václav Prokop st. (ve věku 22 let)
- valná hromada 1935 Václav Prokop st.
- valná hromada 1936 Karel Dědek
- valná hromada 1937 Karel Dědek
- valná hromada 1938 Václav Prokop st.
- valná hromada 1939 Václav Prokop st.
- valná hromada 1940 Jaroslav Petlach
- valná hromada 1941 Jaroslav Petlach
- valná hromada 1942 Jaroslav Petlach
Další valná hromada se už v důsledku válečných událostí nekonala.
Nejstarší hráčský kádr z let 1932 – 1938 (zachované fotky z registraček).
SPORTOVNÍ ČINNOST A VÝVOJ HRÁČSKÉHO KÁDRU OD ZALOŽENÍ DO ROKU 1944
Rok založení 1932
V předválečném období se náš klub snažil udržovat ve stálé činnosti kromě I. mužstva také II. mužstvo, tzv. rezervu. Tato rezerva byla podle potřeby doplňována i neregistrovanými přespolními hráči a umožňovala přípravu těch hráčů, kteří přicházeli v úvahu pro zařazení do I. mužstva. Zajišťování
zápasů pro rezervu nebylo snadné, ani levné, ale vedení klubu dělalo všechno proto, aby rezerva hrála.
Jak už bylo zmíněno, prvním oficiální zápas se uskutečnil dne 3. července 1932 proti SK Bystrc (prohráli jsme 2:4) a mužstvo SK Řícmanice nastoupilo v této sestavě: Slaný Josef, Staněk Jindřich, Kučera Kamil,
Hloušek Rudolf, Dvořák Arnošt, Hloušek Václav, Kouřílek Jan, Prokop Oldřich, Kroutil Karel, Špaček František a Slaný Miloš. Obě naše branky dal Arna Dvořák, který byl po mnoho let oporou našeho mužstva. Arna Dvořák byl sice Brňan, ale srdcem fotbalisty patřil Řícmanicím.
Již v úvodu je třeba říci, že v našem klubu se postupně vystřídalo mnoho externích hráčů, protože domácí kádr nebyl téměř nikdy dostatečný nebo nedosahoval potřebných hráčských kvalit pro třídu, kterou SK Řícmanice právě hrál. Někdy bylo toto doplňování mužstva externími hráči přínosem a zdrojem sportovních úspěchů, jindy se zase projevilo negativně a způsobovalo organizační i finanční těžkosti.
Kromě hráčů z Brna se v SK Řícmanice vystřídala také řada hráčů z okolních vesnic Babic, Bílovic, Kanic, Ochoze, ale i z Adamova a dalších míst. V roce 1932 SK Řícmanice ještě nezasáhl do mistrovských soutěží a hrál vesměs přátelské zápasy. Mužstvo postupně posílili další hráči z Brna, brankář Eduard Tuček, František Horáček, bratři Josef a Karel Staňkovi. Stabilním hráčem I. mužstva se z domácích hráčů stal Bohuš Janda st., který hrál aktivně až do svých 45 let. Dále hráli za I. mužstvo nebo rezervu tito domácí hráči: Mirek Buš, Ruda Čák, František Hloušek, Oldřich Havlíček, Jaroslav Neužil, Václav Prokop st., Alois Slaný, Jaroslav Špaček a všichni ti, kteří jsou uvedeni v sestavě prvního zápasu.
Velká rivalita se v letech 1932 až 1936 projevovala v utkáních mezi kluby SK Bílovice, SK Adamov a SK Řícmanice. Zápasy těchto rivalů si udržovaly určitou tradici, kdy Adamov uměl zahrát na Bílovice, Řícmanice zahrály vždy dobře na Adamov a porážely ho i v době jeho největší slávy s mnoha brněnskými esy, které pro klub pod patronací Škodovky zajišťoval populární hráč a funkcionář Josef Mašek. Naproti tomu měl SK Řícmanice tradičně potíže s mužstvem sousedních Bílovic a většinu utkání v předválečné éře prohrával. Tento komplex se tak trochu přenesl i do poválečného období, kdy se v Bílovicích obnovila činnost oddílu kopané, a to vesměs z hráčů, kteří prošli řícmanskou líhní.
Nejvýraznějším úspěchem roku 1932 bylo vítězství Řícmanic v Adamově 1:3. Naproti tomu Řícmanice prohrály všechny tři své zápasy s Bílovicemi (1:6, 1:4 a 3:4).
Roky 1933 a 1934
Klub posílili další brněnští hráči: Erman, Rudolf Voniš a Jenda Mandynec. Poslední dva jmenovaní byli po několik let našimi nejlepšími střelci a zasloužili se o mnohé sportovní úspěchy SK Řícmanice. Jenda Mandynec byl v širokém okolí znám perfektním proměňováním pokutových kopů.
V jarní sezóně 1933 ještě SK Řícmanice nehrál mistrovskou soutěž, ale zasáhl do bojů o tzv. Krasový pohár, který byl založen za účast mužstev SK Adamov, SK Bílovice, SK Jedovnice a SK Řícmanice.
Na podzim 1933 již hrál SK Řícmanice poprvé mistrovskou soutěž v malé skupince IV. třídy a zvítězil se ziskem šesti bodů – byly to zápasy: Řícmanice – Sl. Husovice 3:2, SK Březová Brněnec – Řícmanice 1:8, Řícmanice – Moravan Svitávka 8:1.
V Krasovém poháru zvítězily Řícmanice ve všech zápasech doma nad Adamovem, Bílovicemi i Jedovnicemi a všechny zápasy na hřištích těchto soupeřů zase prohrály.
Historickým zápasem roku bylo vítězství SK Řícmanice nad kompletním účastníkem I. třídy Olympií Brno 5:1 !
Jedna z nejlepších sestav předválečné éry – rok 1933 ještě na hřišti pod školou. Stojící zleva: Slaný A., Staněk K., Dvořák A., Ševčík B., Janda B., Slaný M., klečící zleva: Staněk J., Voniš R., Tuček E., Mandynec J. a Horáček F.